Vznik projektu Má jazzová vlast představuje odvážný a zároveň hluboce promyšlený dialog s českou hudební tradicí. Skladatel Martin Hybler se v něm vědomě vrací k ikonickému cyklu symfonických básní Bedřich Smetana, aby jej nikoli „upravil“, ale znovu autorsky přetvořil – recomposed – do nového hudebního jazyka jazzového standardu. Výsledkem je kompaktní, energický a současně respektující celek, který ukazuje, že Smetanova hudba má sílu oslovovat i v kontextu 21. století.
Hyblerův přístup vychází z hluboké znalosti originální partitury (Je též autorem kompletní komorní verze Smetanovy Mé Vlasti pro 12 nástrojů) i z dlouholeté zkušenosti s improvizací, jazzem a soudobou hudbou. Šest symfonických básní je zde záměrně komprimováno do přibližně dvacetiminutového tvaru, aniž by ztratily svou identitu, charakter či dramatický oblouk. Naopak – redukce formy umožňuje vyniknout základním motivům, rytmické energii a harmonickému potenciálu Smetanovy hudby, který je v jazzovém kontextu překvapivě přirozený.
Jednotlivé části cyklu na sebe plynule navazují a vytvářejí soudržný hudební proud:
Vyšehrad otevírá celý cyklus s nostalgickou noblesou a náznakem baladické improvizační volnosti.
Vltava plyne v proměnlivých rytmických vlnách s vytříbenou, brilantní, improvizační plochou uprostřed skladby. Šárka přináší ostřejší, dramatický kontrast v tango rytmu.
Z českých luhů a hájů pracuje s volnější grooveovou atmosférou v latinskoamerickém rytmu.
Tábor akcentuje rytmickou neústupnost a energii, a Blaník vše uzavírá v duchu gradující katarze.
Klíčovou roli v projektu hraje Vilém Veverka, jehož hoboj se stává nositelem melodické identity celého cyklu. V kontextu jazzového tria získává nástroj novou expresivitu – je lyrický, rytmický, místy dravý i meditativní. Formace Vilém Veverka TRIOplus pak vytváří ideální prostor pro souhru pevné struktury a svobodné improvizace: klávesové nástroje Martina Hyblera, kontrabas Ondřeje Štajnochra a bicí Tomáše Hobzeka dodávají hudbě puls, barevnost a současný výraz.
Součástí projektu je také nový videoklip, který byl natočen v historickém industriálním prostoru staré papírny ve Vraném nad Vltavou – místě s výraznou pamětí a syrovou estetikou, jež přirozeně rezonuje s myšlenkou transformace klasického díla do současného hudebního jazyka. Industriální architektura, surové materiály a práce se světlem vytvářejí silný kontrapunkt k hudbě, která sama osciluje mezi tradicí a moderním art jazzem. Klip pracuje s rytmem, detailem a atmosférou podobně jako samotná skladba: neusiluje o doslovné vyprávění Smetanova příběhu, ale vytváří jakousi statickou, paralelní, vizuální rovinu, která akcentuje energii “zašlé slávy”, a tím vzniká vnitřní napětí, které skvěle stimuluje svobodu jazzové interpretace.
Kamera: Jakub Zostal · Edit: Julian Veverica · Audio / Sound Engineer: Ondřej Urban
Má jazzová vlast není provokací ani popřením tradice. Je poctou – živou, tvořivou a současnou. Projekt ukazuje, že skutečná genialita obstojí i tehdy, když je vystavena novým otázkám, novému jazyku a novému publiku. Právě v tom spočívá síla Hyblerovy adaptace: v odvaze naslouchat minulosti a zároveň mluvit hlasem přítomnosti v nových kontextech.
Video vzniklo díky finanční podpoře OSA https://www.osa.cz/
