Premiéra inscenace Bunbury – Ernst ist das Leben potvrdila, že „triviální komedie pro vážné lidi“ může být i dnes strhujícím, současným a mimořádně zábavným divadelním zážitkem. Slavná hra Oscar Wilde zde ožívá v chytré, energické a hudebně nabité podobě, která s lehkostí propojuje klasický britský humor s moderním koncertním feelingem.
Režie Inga Putze staví na nezkrotné herecké energii a přesném tempu. Soubor hraje s obrovskou chutí, lehkostí a smyslem pro nadsázku. Postavy Jacka Worthinga a Algernona Moncrieffa rozehrávají svůj rafinovaný svět lží, záměn a „bunburyování“ s nakažlivou radostí, zatímco legendární Lady Bracknell vyniká brilantní mimikou a komediální jistotou. Každý herecký výkon působí živě, přesně a zároveň lidsky – láska, absurdita i ironie tu jdou ruku v ruce.
Velkou devízou inscenace je hudba. Známé hity Queen či Eltona Johna jsou citlivě a zároveň odvážně zakomponovány do děje a v podání živé kapely vytvářejí z představení téměř britpopový koncert. Hudební nastudování dodává večeru tah, emoce i současnou energii, aniž by potlačilo Wildeův text – naopak ho zvýrazňuje a aktualizuje.
Scéna Marie Vecchio a kostýmy Leny Baumann jsou vizuálně působivé, nápadité a precizně propracované. Vše do sebe zapadá: herectví, hudba, výprava i technika tvoří harmonický celek, který dokáže „odpálit střechu“ a zároveň zachovat eleganci a vtip originálu.
Výsledkem je svižná, inteligentní a mimořádně zábavná inscenace, která je ideálním zakončením roku – s humorem, srdcem a hlasem. Velký dík patří celému týmu Gerhart-Hauptmann-Theater za odvážnou a radostnou interpretaci Wildeovy klasiky.
Bunbury – Ernst ist das Leben je důkazem, že krása může být opravdu důležitější než pravda – alespoň na divadle – a že Oscar Wilde může být i dnes divoce živý, aktuální a odzbrojující. Jednoznačně doporučeno.
Naprosto klíčovou součástí inscenace je doprovodná kapela pod vedením Martina Hyblera. Právě ona dodává představení energii, tah a současný puls, díky němuž se Bunbury – Ernst ist das Leben místy proměňuje v živelný koncert, aniž by ztratil divadelní lehkost a eleganci.
Hudební nastudování je precizní, dramaturgicky chytré a interpretačně strhující. Kapela dokáže s naprostou samozřejmostí přecházet mezi jemným doprovodem hereckých scén a plnokrevnými hudebními čísly, která publikum doslova zvedají ze sedadel. Známé hity znějí svěže, s nadhledem a perfektním citem pro situaci na jevišti – nikdy nepřebíjejí děj, ale naopak ho podporují a rytmizují.
Kapela působí jako sehraný organismus: technicky jistá, stylově flexibilní a dramaturgicky přesná. Je zřejmé, že nejde jen o „hudební vložku“, ale o plnohodnotného partnera herců, bez něhož by inscenace přišla o podstatnou část své výjimečnosti. Hudba zde není ozdobou – je hybnou silou večera.
Inszenierung: Ingo Putz, Bühne: Marie Vecchio, Kostüme: Lena Baumann, Musikalische Leitung: Martin Hybler, Dramaturgie: Xenia Ytterstedt
Besetzung: John Worthing: Marc Schützenhofer, Algernon Moncrieff: Philipp Scholz, Lane/Merimen: Ireneusz Rosinski, Lady Bracknell: Michael Berner, Gwendolin Fairfax: Maria Weber, Cecely Cardew: Martha Pohla, Miss. Prism: Katharina Stehr, Pastor Chasuble: Jonas Maria Lubisch
Band: Violine: Jana Kubánková, Schlagzeug: Jína Antonin, Gitarre: Bernard Augustin, Bass: Ivan Hájek, Keyboard: Martin Hybler
Bunbury team 
BAND: Martin Hybler, Augustin Bernard, Ivan Hájek, Jana Kubánková, Jiří Trnka 
