Světová premiéra skladby NacktWerk Martina Hyblera se stala jedním z vrcholů koncertního večera No Limits 3, připraveného k dvacetiletému působení hobojisty Viléma Veverky na hudební scéně. Prostor Pražské křižovatky dodal dílu další rozměr – sakrální architektura zde kontrastovala s technickým, pulzujícím světem, který Hybler ve své skladbě otevírá.
NacktWerk pro hoboj, jazzové trio a elektroniku je skladbou výrazně stylově ukotvenou a tematicky silnou. Martin Hybler ji koncipoval jako hudební vzpomínku na československé letce jednotek RAF, nikoli však v podobě tradičního pietního obrazu, ale jako dramatický zvukový záznam bojového obranného letu. Hudba zachycuje stav krajního soustředění, napětí a ohrožení, v němž se technika, lidská odvaha a instinkt k přežití prolínají v jediný celek.
Elektronická složka a klávesové plochy evokují mechanický svět letadel – hučení motorů, vibrace trupu, palubní přístroje i varovné signály. Jazzové trio vytváří pulzující rytmický základ připomínající chod strojů i zrychlený tep pilotů v kritických okamžicích. Nad touto zvukovou strukturou se hoboj stává hlasem člověka uvnitř stroje: osamělým, křehkým, ale odhodlaným. Jeho linie se pohybují od úsečných, alarmujících signálů až k vypjatým, téměř bolestným výkřikům, které prorážejí zvukovou masu ansámblu.
Bojový let zde není líčen heroicky, ale existenciálně – jako sled náhlých zvratů, prudkých manévrů, okamžiků ticha i výbuchů energie. Hudba se někdy pohybuje na hraně chaosu, aniž by ztratila vnitřní řád, a právě v tomto napětí mezi kontrolou a rozpadem se zrcadlí skutečná zkušenost válečného letu. NacktWerk tak neoslavuje válku, ale připomíná lidskou odvahu, zranitelnost a cenu, kterou jednotlivci v bojových situacích platí.
Vilém Veverka zde podává mimořádně soustředěný a technicky extrémně náročný výkon. Jeho hoboj zní v široké paletě barev – od zkreslených, až industriálně působících tónů přes ostré disonance až po průrazné sólové pasáže, které se dokážou vyvázat z husté rytmické struktury jazzového tria. Přesto zůstává hoboj pevnou součástí ansámblu a vstupuje s kontrabasem Ondřeje Mácy Štajnochra a bicími Tomáše Hobzka do přesného, energického dialogu. Martin Hybler u klávesových nástrojů drží celek pohromadě a zároveň vytváří elektronickou zvukovou vrstvu, která skladbě dodává současný, až technicistní charakter.
Skladba klade extrémní nároky na všechny interprety, avšak právě tato náročnost se stává jejím hlavním výrazovým prostředkem. NacktWerk je zjevně „psaný na tělo“ Vilému Veverkovi – jeho estetice, odvaze i neochotě setrvávat v komfortní zóně. Technická brilance zde však nikdy není samoúčelná; vždy slouží k vykreslení intenzivního hudebního obrazu světa, který je drsný, neklidný, ale zároveň hluboce lidský.
Hyblerova skladba působí jako silná výpověď současnosti – hudební paměť, v níž se historie, technologie a osobní gesto setkávají v naléhavém, suverénně vystavěném celku.
NacktWerk se tak zařadil mezi nejvýraznější soudobé skladby napsané pro hoboj posledních let.
Martin Hybler: NacktWerk (světová premiéra)
31. října 2024, Pražská křižovatka – kostel sv. Anny, Praha
Vilém Veverka 20 let na scéně – No Limits 3
